Můj příběh

Splněný sen

Měla jsem narozeniny,bylo mi 11.Ráno jsem se probudila a řekla jsem si,že je mi celkem jedno že mám narozky,protože jsem věděla,že stejně nedostanu to co si přeji už od svých 8 let.To po čem jsem toužila byl totiž kůň a rodiče na něj neměli,ale stejně jsem si řekla,že tyto narozky musí být nejlepší.Oblékla jsem se a šla dolů do kuchyně.Tam už čekala máma,se snídaní v rukoua podezřelím úsměvem.Když jsem snídani dojedla,popadla jsem aktovku a šla do školy,měli jsme jen 3 hodiny,bylo totiž před jarními prázdninami.Ve škole jsem si sedla na místo vedle mé nej kamarádky,byly jsme nej kámošky už od 7 let.Kamarádka měla už koně,kobylku jménem Timea(Tima).Když jsem si vytahovala s aktovky věci,všimla jsem si,že má kamarádka v mobilu číso mé mamky,bylo mi to divné,protože jsem jí ho nedávala,ale nachala jsem to plavat.Když škola skončila,kamarádka řekla,že spěchá do stáje a že nejde na oběd.Já jsem na něj šla,takže mi to trvalo déle.Když jsem šla domů,přemýšlela jsem,co máma chystá.Když jsem přišla domů,žádná párty tam nebyla,jenom máma a kamarádka s páskou v ruce.Zavázaly mi oči a posadili do auta,někam jsme jeli.Když jsme dojeli na místo,máma mě vzala za ruku a já šla opatrně za ní,protože jsem neviděla.Najednou jsme se zastavili a já zaslechla zmámí hlas,byl to můj táta,rozvázal mi oči.Stály jsme ve stáji vedle boxu,v něm stál nádherný hnědák,na dveřích boxu bylo jméno Mambo a byl tam také dopis,táta mi ho podal a řekl ať si ho předčtu.Bylo tam napsáno:

Milá Emo,všechno nej k narozeninám!Omlouváme se.že jsme ti dárek nezabylili,ale myslíme,že se ti líbí i tak.S láskou máma a táta.

Jako první mě napadlo že se mi to jen zdá,tak jsem se plnou silou štípla,ale pak mi došlo že to je skutečnost,chtělo se mi křičet radostí,ale protože tam byli koně,tak jsem křiček nemohla,Bylo to to nejlepší co se mi stalo.

Teď už mám Mambiho 2 roky a je to zlatíčko a já ho nadevše miluji.

Díky mami a tati!

                                                                                                                                          Ema Slouská,Brno

Nový život

Už od malička jsem si přála mít koně,teprve minulí rok se mi můj sem splnil.Byly prázdniny a bylo ráno asi 9.Rodiče mě zavolali do pracovny že pro mě mají prekvapení.Seděli u počítače a řekli že to je to překvapení,měli otevřenou stránku,na která se koně kupovali,meli tak fotku hnědavého koně.Prvně jsem nevěděla co tím myslí a pak mi to začalo docházet a začala jsem se ptát.Rodiče řekli,že jsme vyhráli ve sportce půl milionu! a pokud chci,můžu to ho koně mít.Začala jsem radostně ječet a obímat oba rodiče.Hned druhý den jsme se na něj šli podívat.Jmenoval se Max,bylo mu 6 a byl plemene Bavorský teplokrevník.Byl krásný a já se do něj zamilovala a byla jsem rozhodnutá,že ho chci.Připravila jsem si ho a zkusila jak jezdí,bylo to super a rodiče řekli že jestli ho chci,musíme vybrat stáj.Já jsem řekla že ano.Po několika dnech jsme ho dovezli do stáje a začali jsme se seznamovat a začali jsme spolu tránovat.

Teď už mám Maxe rok a jde nám to spolu dobře.Mít vlastního koně je nový život.

                                                                                                                     Karolína Molná,Mariánská Lázně

Vzponímka

Tento příběh je spíše smutnější,ale chtěla bych se podělit o vzpomínku na mého koně,na klisničku Nenci.Nenci jsem dostala v deseti letech,nebyla nejmladší,bylo jí už 21 let,máma a táta mi ji koupit nechtěli,protože se jim zdála moc stará,ale já jsem se do ní zamilovala a udělala jsem vše pro to,aby mi ji dovolili,nakonec se mi to povedlo,koupily mi ji!Byla jsem štěstím bez sebe,nebyla jsem tak úžasná jezdkyně,takže mi starší kůň stačil.Byli jsme spolu moc šťastné a já ji milovala.Po úžasných pěti letech,jsem se dozvěděla,že je nemocná,byla to pro mě ta nejhorší zpráva v životě.Po zhruba měsíci mi umřela,byla to hrůza,už nikdy jsem v tu chvíli nechtěla mít koně,trvalo mi asi půl roku,než jsem se vrátila do sedla,vrátila jsem se tam kvůli ní,kvůli mé Nenci,máma mi totiž jednou řekla,že by to Nenci chtěla a já jsem si to vzala k srdci a za měsíc jsem začala chodit do jezdeckého klubu.Po roce jsem dostala od tety,která má koňský ranč, hříbě,které jsem pojmenovala Nenci podle mé milované klisničky,je super a miluji ji,ale starou Nenci nikdy nenahradí.

Nenci,nikdy na tebe nepřestanu myslet,byla jsi pro mě vším,milovala jsem tě a vždy budeš mít místo v mém srdci.

Člověk si neuvědomí,jak moc svého koně miluje,dokud o něj nepříjde a to nikomu nepřeji.Pokud to na blog dáte,budu moc ráda a  Nenci by byla taky.

                                                 Eliška Nováková,Brno